Pro autory

Věděli jste, že existuje pár pravidel, která mají velký vliv na ukládání informací do paměti? Pojďme si je krátce shrnout.

Co?
Paměť je vnímavější k informacím, které vyvolají emoce (název destinace poslední dovolené zanechá menší stopu než jméno číšníka, který se Vám představí po tom, co na Vás vylil nápoj). Pokuste se tedy vyvolat u studenta emoce. Samozřejmě jsou témata, kde to jde velmi obtížně. V tomto případě si zkuste pomoci začleněním nějakého příkladu z praxe, osobní zkušenosti…
Zároveň platí, že co je představitelné, je lépe zapamatovatelné. S tím ostatně souvisí i předchozí bod. Popis chemické reakce zanechá rozhodně menší stopu, než demonstrace reakce názorným pokusem.

Kolik?
Není efektivní učit se v dlouhých studijních blocích, jelikož v paměti často více zůstává to, co bylo naučeno na počátku a konci studijní jednotky. Čím více těchto začátků a konců tedy v průběhu učení bude, tím více obsahu si čtenář student. Myslete na tuto skutečnost při členění obsahu do kapitol. Obecně platí, že jedna studijní jednotka by neměla být delší než 50 minut.

Co s tím?
Ne nadarmo se říká, že opakování je matkou moudrosti. Říkáte si, že stejně neovlivníte, jestli si studující nejdůležitější informace později zopakuje? Ale ovlivníte. Klíčové je totiž to úplně první opakování, které by mělo následovat do jedné hodiny od naučení. Podle výzkumů (Ebbinghausova křivka zapomínání) totiž po jedné hodině od naučení bez zopakování zmizí zhruba 40 % informací.
Z výše uvedeného je patrné, že když studenta přimějete na konci uceleného tematického celku naučené informace zopakovat, výrazně tím zvýšíte šanci na uložení informací do paměti. Nepodceňujte tedy sekce Shrnutí a Cvičný test a nasměrujte studující, aby se k tomu nejdůležitějšímu na závěr vrátili.

Matching neboli přiřazování je jednoduchý interaktivní prvek, ve kterém student propojuje dvě související položky. Typicky pojem a definici, situaci a správné řešení, větu klienta a komunikační techniku nebo část obrázku a její popisek.
Jeho největší výhoda je v tom, že studenta nutí přemýšlet ve vztazích. Nejen „poznám správnou odpověď“, ale „vím, co k čemu patří a proč“. Právě proto se hodí všude tam, kde chcete procvičit souvislosti, třídění nebo rychlé rozpoznávání správných vazeb.

Dobře funguje například u legislativy, kdy student přiřazuje modelovou situaci ke správnému ustanovení. Ve zdravotnictví může spojovat symptomy s diagnózou nebo popisky s částmi schématu. V měkkých dovednostech zase můžete nechat studenty přiřadit konkrétní větu zákazníka k typu námitky, manipulační technice nebo vhodné reakci.

Aby matching nepůsobil jako mechanické přetahování kartiček, držte se několika jednoduchých pravidel. Pracujte raději se 4 až 6 dvojicemi, používejte krátké texty a vždy si pohlídejte, že každá položka má jen jeden jednoznačně správný protějšek. Pomůže také, když do pravého sloupce přidáte jednu nebo dvě položky navíc. Student pak nemůže odpovědi jen snadno odhadnout vylučovací metodou.
Pozor si dejte na příliš dlouhé formulace, gramatické nápovědy nebo nejasné dvojice, kde by mohlo být správných více odpovědí. Matching se také nehodí pro hlubší úvahy, otevřené názory nebo složitou analýzu. Tam už je lepší zvolit jiný typ aktivity.

Nezapomeňte ani na zpětnou vazbu. Nestačí napsat jen „správně“ nebo „nesprávně“. Krátké vysvětlení studentovi pomůže pochopit, proč k sobě dané položky patří. Právě v tom se z jednoduchého cvičení stává skutečná učební aktivita.

Tip na závěr:
Až budete příště psát delší výkladovou část, zkuste se zastavit a zeptat se: Jsou tady informace, které by si student mohl místo čtení sám propojit? Pokud ano, matching může být přesně ten prvek, který text oživí.